Tato alternativní metoda, která je některými lékaři oceňována spíš výjimečně, je však oficiálně považována za pseudovědu. Při přípravě jejích léků se totiž uplatňují natolik vysoká ředění, že výsledný produkt prý nemůže obsahovat ani molekulu účinné látky. Je v něm jen trochu cukru a gel. Přesto vám je bez lékařského předpisu nedají!
K tomuto zjištění mě přivedla náhoda. Stále jsem pokašlávala, medikamenty od doktora nezabíraly, až mi kamarádka zdravotní sestra doporučila homeopatický lék. „Bez předpisu ti ho ale v lékárně neprodají, musíš si ho nějak sehnat, nejlepší by bylo poprosit známého lékaře,“ upozornila mne.
Dost mě to šokovalo. Homeopatické přípravky by přece neměly být jakkoliv nebezpečné, samy o sobě neléčí a nic podstatného neobsahují. Cituji ze stránek Klubu českých skeptiků Sisyfos. „Máme-li dnes homeopatikum s označením C6, je lék zředěn 1:100 a stejně tak ještě šestkrát za sebou. C6 tak znamená zředit leden litr léku v objemu jednoho kilometru krychlového! Běžné je však také zředění C30, kdy je tentýž litr léku, vyrobený třeba z pavoučích nožiček, zředěn do objemu roztoku o velikosti naší galaxie! To je samozřejmě nesmysl!“
Proč tedy ta vázanost na předpis? No, vyznejte se v tom.
Přitom některé homeopatické léky jsou volně prodejné, některé ze záhadných důvodů nejsou, často ty s vyšším ředěním. Pokud je v nich navíc účinná látka zředěna do rozměrů zmíněné galaxie, máte smůlu, musíte získat recept od lékaře, jinak ho lékárník nevydá. Možná proto, že dvakrát nic je vlastně víc a že hrozí předávkování. Ale to se jen neuměle pokouším o žert.
Kupodivu odpověď na otázku, proč se homeopatika předepisují, neznají ani lékaři. „Možná proto, aby tam někde nahoře vykazovali nějakou činnost. Taky by mě to zajímalo, vždyť takové vitaminy se vydávají bez receptu a u nich na rozdíl od homeopatických preparátů reálné riziko předávkování hrozí,“ tvrdí znojemská dětská lékařka Karolina Puchnerová patřící k hrstce lékařů v kraji, kteří oficiálně provozují homeopatickou praxi.
„Je to hlavně o energii, ne o chemii. Neřeší jen důsledek, ale především příčiny. Pokud se podaří zvolit ten správný homeopatický lék, je to jako když dáte pravý klíč do zámku. Rozumem to pochopit nelze,“ dodává Karolina Puchnerová.
Záhadě povinného předepisování nerozumí ani Homeopatická lékařská asociace, což je občas vysmívané dobrovolné sdružení lékařů praktikujících tuto léčebnou metodu, které za svoje aktivity obdrželo anticenu Bludný balvan 2016.
„O tom, zda je homeopatický lék na předpis, rozhoduje výrobce, my ne,“ sdělila Lucie Nestrašilová z této asociace. „Proč to dělají, vůbec netuším, snad to nějak souvisí s firemní politikou. Vždyť homeopatické léky mohou i miminka, nejsou nebezpečné,“ tvrdí a dodává, že si účinnost homeopatického léku úspěšně vyzkoušela na malém synovi poté, co mu nepomohlo několik antibiotik za sebou.
„Jde o historické důvody z počátku devadesátých let,“ přinesla aspoň trochu světla do problému Edita Krchová z firmy Boiron, jednoho z největších evropských výrobců homeopatických přípravků. „Tehdy byly na Státním ústavu pro kontrolu léčiv schváleny registrace všech našich léčivých přípravků s výdejem vázaným na lékařský předpis. Změnit způsob výdeje je však možné pouze cestou podání placené žádosti. A to by pro naši společnost představovalo neúměrnou administrativní i finanční zátěž.“
Chápete to?
A co na to Státní ústav pro kontrolu léčiv? Homeopatické přípravky jsou podle něho specifické, což je vyjádření velmi opatrné. Volný výdej některých z nich vázaných na lékařský předpis mohou podle zákona o léčivech povolit až poté, co o to požádá výrobce. Otázka, položená na začátku tohoto článku, se tedy absurdně vrací nazpět k firmě Boiron.
Obyčejná logika tady prostě nestačí. Což - ale v jiném smyslu - platí i pro účinek samotných homeopatik.
Alžběta Janíčková
