Jste skutečně tak slavní?
Celkově jako Zohir skutečně ano, jsme populární minimálně mezi těmi, kteří se o parkour zajímají. Ten nejznámější, který teď do Znojma přijel, je Mates Srovnal. Aktivně točí na youtube, nedávno zrovna jedno video dotočil.
Ano, skáče z mostu do řeky, dělá salta na betonu, není to nebezpečné?
Nebezpečné je přece i přecházet na druhý chodník přes silnici. Ale naučili jsme se to tak, aby nás nic nepřejelo, podíváme se proto doleva, pak doprava. Stejné je to s parkourem. Je bezpečný, ale člověk musí vědět, co má dělat, aby tomu tak bylo. A tím jak posilujeme, stává se vše ještě jednodušším. Někteří zvládnou i kotoul na stěně, salto udělají mezi dvěma překážkami ve výšce. Tohle je už hodně o psychice, o tom, co máš v hlavě. Na žíněnce něco takového skočíš bez problému.
Jak jste se k parkouru dostal?
Dělal jsem kdysi fotbal, který má jasná pravidla, což mě nebavilo. Hraje se devadesát minut, trenér přesně určuje, co máte dělat. Bylo mi tenkrát necelých šestnáct, a když jsem chodíval přes park v Ostravě, kde bydlím, všiml jsem si tam poskakujících kluků. Šel jsem jednou za nimi, a byl konec s fotbalem, tohle mě úplně chytlo. Tam byla volnost, nikdo neříkal, jak mám v kolik co dělat. Disciplína, to ano, ale také svoboda. Přišel jsem ze školy, naučil se pár věcí, a mohl jít trénovat, jak dlouho jsem chtěl.
Co je Zohir?
Vychází ze jména Zony a Sahir. Jsou to dva kluci, zakladatelé, co tady v republice trénují, druhý je z Lanžhota, což není od vás daleko. V samotném Znojmě už také nějací parkouristé působí, a tak je zaučujeme, aby se z nich mohli stát trenéři. Určitě se to tu rozjede, v březnu začínáme vést kroužky.
Parkour má také svoji filozofii. Je o překonávání všech překážek, nejen fyzických.
Teď, jak se ten sport dostal víc do povědomí, jdou tyhle věci bohužel do pozadí. Parkour je skutečně o všech překážkách, o tom, jak je překonat, a ne je obejít. Není jen o bednách, které přeskakujete. Mění vaše myšlení a účelem je dokonale ovládat tělo. Učí vás být silný, abyste mohl být užitečný sobě i druhým. Protože slabý člověk nikomu nepomůže. Pracujete na sobě, zdokonalujete se, jak být mobilní, zdravý, jak se správně hýbat. Potkalo mě na začátku štěstí, že jsem začínal trénovat s legendou Markem Kaňokem, přezdívaným Raven, on mě v tomto směru hodně ovlivnil. Člověk si pak všímá takových věcí, jako že by mohl pomoct mamce doma a měl by být k ostatním ohleduplnější. Ve škole jsem měl kdysi špatné známky, a najednou jsem začal po trénování nosil jedničky. Změníte se, hodně. To hlavní ale je, musíte na sobě začít pracovat.
Alžběta Janíčková
