Start i cíl byl v Klatovech (400 m.n.m.) a trasa vedla přes cca pětadvacet velkých či menších kopců, vzpomeňme aspoň ty nejznámější a od tisíce metrů nahoru - Javorník , Horská Kvilda, nejvyšší bod Tetřevská slať (1 080 m.n.m.), Vysoký hřbet. Extrémně dlouhý a technicky náročný závod dokončilo 189 odvážných cyklistů, jelo se po vesměs dobrých lesních silnicích, jen v obci Prášily se za nimi skutečně prášilo, protože tam museli asi dva kilometry doslova skákat po dlažebních kostkách . V cíli byl první třicetiletý Tomáš Vokrouhlík (BMC-SAVO rating) za 07:37 hod., Jiří Mikulášek se do Klatov vrátil na pátém místě v čase 07:40 hod. Což je skvělý čas i umístění, klobouk dolů! Pro zajímavost – nejlepší ženou byla na 92. místě Marie Kočová z Českého Krumlova za 09:40 hod. Z týmu „Mikulášek GEOX“ absolvoval kratší verzi na 170 km Lukáš Hirt (z Moravských Budějovic) a skončil celkově osmý, i to je parádní výsledek. „Startovali jsme již v půl sedmé ráno v Klatovech za poměrně slušného počasí, které vydrželo asi po poloviny tratě, ale vzhledem k velkému teplotnímu skoku ze 36 stupňů Celsia na 19 a postupnému zhoršování jsem měl jen strach, aby nepršelo. Na tuto „mokrou“ alternativu jsem totiž neměl žádné zázemí (doprovodné auto) jako někteří špičkoví jezdci a musel jsem tedy jet takzvaně „na těžko,“ s kapsami plnými jídla a pití, bylo to pro mne složité, ale dalo se to zvládnout. Závod jsme stačili dojet relativně za sucha, pršelo nám jen asi posledních 15 km. Takové závody se jezdí spíš tempově a tak jsem jel hned od začátku jako ostatní. Nějaká týmová strategie tady nefunguje a v těch kopcích jede každý „za svoje.“ Už po prvních kilometrech jsem se cítil skvěle, až jsem obával, aby mi to po celou dobu vydrželo. Držel jsem se favoritů a za celých těch 260 km jsem neměl žádnou krizi. Vedoucí čtyřčlenná skupinka mi odjela ve sjezdu, což se obvykle nestává a dotáhnout se na ně se nám pronásledovatelům již nepodařilo. Krátké kopce se střídaly s delšími a při sjezdech jsme místy dosahovali obrovské rychlosti až 95 km/hod., což na galuskách není vůbec žádná legrace. Některé úseky (např. Modravu, Horskou Kvildu) jsem znal a pamatoval si je z dob, kdy jsme tam s Karlem Chmelířem, Romanem Meidlem a Pavlem Kašparem jezdívali v zimě na běžkách, takže krásy Šumavy jsem stačil vnímat , občas se podíval i kolem a určitě bych se tam někdy rád podíval i bez kola. Přitom jsem se v duchu modlil, abych nepíchl, krize se mi vyhýbaly a ke konci se mi jelo čím dál líp. Původně šestiminutový náskok vedoucí skupiny jsme stáhli asi na polovinu, ale víc už to nešlo. Před startem bych páté místo bral všemi deseti, ale co se týče daného závodu, měl jsem na to s nimi vpředu jet a protože mám silný závěrečný spurt, mohlo to být ještě lepší. Takže do budoucna …? Závod je to dlouhý a složitý, hlavně záleží na tom, jak vám sedne. Stál mě opravdu hodně sil a vydané energie, jsem unaven, ale spokojen. V neděli jsem si dal 70 km na vyjetí a v tyto dny vpodstatě odpočívám,“ popsal detailně celou šumavskou anabázi evidentně spokojený PAN CYKLISTA Jiří Mikulášek.
-stlba-
