Mluvil ale i o vážných věcech, především o politice. Beseda s ním byla zlatým hřebem letošního Týdne knihoven.
Knihu dokáže napsat za šest týdnů a na kontě má více jak milion prodaných výtisků! I když má Vlastimil Vondruška také řadu oponentů, v literárním byznysu se umí pohybovat jako ryba ve vodě.
Jeho čtyřdílná Přemyslovská epopej jde doslova na dračku a na historické detektivky s královským prokurátorem Oldřichem z Chlumu mají někteří čtenáři závislost.
„Abych řekl pravdu, u Oldřicha z Chlumu sice uvádím, že se narodil v roce 1229, pravda je ale jiná a snad vás tím nezklamu, řekl Vondruška.
Narodil se až v roce 1992, kdy jsem o něm napsal svůj první román,“ řekl hned v úvodu před zaplněným přednáškovým sálem. Původně této populární literární postavě dal jméno Jíra, což mu jeho manželka Alena, jinak též autorka úspěšných románů, nakonec vymluvila.
„Alenku jsem tenkrát poslechl, ona je moje múza, ale dělá mi i opozici,“ řekl Vlastimil Vondruška.
Manželku zmínil během více jak hodinového nepřetržitého povídání několikrát.
„Dědeček mé manželky je prapravnukem babičky Boženy Němcové,“ pochlubil se také. Sám Vondruška v rodokmenu slavného spisovatele nenašel, zato má podle rozborů krve něco společného s Ötzim, mužem žijícím před více jak pěti tisíci lety a nelezeném v alpském ledovci.
„Aspoň už vím, proč jsem se vždycky tak dobře cítil v Alpách,“ připomněl oblíbený autor svůj dlouholetý koníček - horolezectví.
„Naučilo mě pokoře k životu, k přírodě a ovlivnilo i mé názory. Politiky třeba hodnotím také podle toho, jestli bych se s nimi na horské stěně nebál přivázat k jednomu lanu. S většinou bych to neudělal.“
Tímto návodem se hodlá řídit i při nadcházejících volbách.
Od politiky pak raději přešel k humoru. Před lety napsal za svého syna povídku do školy výměnou za vyluxování bytu. Paní učitelka slohovou práci ohodnotila známkou dvě s poznámkou: Chabá zápletka.
„To už jsem přitom v té době byl členem Svazu spisovatelů,“ poznamenal k této příhodě.
Zkrátka, i mistr tesař se někdy utne. Jde jen o to, kdo je v tomto případě vlastně tesařem.
Alžběta Janíčková
