Není divu, protože na uvedených místech (i mnohých dalších) tento věhlasný spurtér buď vyhrál nebo dojížděl na předních místech. Velmi dobře mu sekundují výkonnostně stejně kvalitní borci z jeho týmu „Geox“ Martin Vojtěch, Lukáš Hirt či Míra Dobeš, táhnou takříkajíc za jeden provaz a podle momentálně se vyvíjející situace v závodě si vzájemně nezištně pomáhají. Konkrétní příklady z měsíce srpna jsou toho důkazem. Přebornický titul si např. vyjel Martin Vojtěch v závodě na 110 km v destinaci Sedlec-Prčice, Jiří Mikulášek tam skončil čtvrtý, veterán Luboš Novák z CKK Znojmo byl třetí. Náročný „Pálavský krpál“ na horských kolech (62 km) v Mikulově sice vyhrál nám dobře známý vítěz ze Šatova (Vinařská 50) Zdeněk Mlynář (Focus) a Mikulášek byl v cíli a amfiteátru pod Pálavou třetí. Po překonání tréninkového výpadku způsobeného onemocněním se úplné spokojenosti dočkal až na cyklistickém maratonu na 125 km v rakouském Gmündu. Tam už byl ve své kůži a za stálého deště i v mnoha prudkých stoupáních vyhrál, Hirt dojel třetí a Vojtěch osmý. Následovaly Skopytce (u Tábora), závod na 110 km tam vyhrál Jirka Mikulášek již potřetí za sebou. Zatím posledním z jeho velkých úspěchů bylo již čtvrté (!!) Mikuláškovo vítězství na „Dukovanských okruzích 2011,“ což byl de facto i další výsledek propracované a promyšlené týmové taktiky. Silniční jednodenní etapový závod v okolí JE Dukovany měl dvě části. Hromadný závod na 96 km (po trati od JE přes Slavětice do Kramolína , na Babylon, Mohelno a zpět k JE – něco přes 21 km) a po dvouhodinové přestávce časovku jednotlivců na 15 km (JE – Rouchovany – Slavětice). Zajímavostí bylo hned několik. Předně ta, že pořadatelé předcházejících ročníků z Třebíče již nechtěli pokračovat a tak se organizace chopili lidé z Klubu cyklistů Brno a ti tento atraktivní závod zachránili. Další zajímavostí byla skutečnost, že se časovka musela jet na stejných kolech jako etapa, tedy žádná speciální kola nebo jiná časovkářská výbava. Celkové pořadí vzešlo ze součtu časů obou těchto závodů. Znojemská ekipa Mikulášek, Vojtěch, Hirt, Dobeš, Nikola Smutný si počínala skvěle – Mikulášek vyhrál, Hirt byl třetí. V časovce si Mikulášek - hoden mistrovského titulu z časovky v Hodonicích - situaci pohlídal, pořádně zabral a také i ji vyhrál. V konečném součtu to tedy nemohlo znamenat nic jiného, než celkové prvenství (nyní již čtyřnásobné). Jeho celkový čas byl 2:38 hod., asi o půl minuty horší, ale s totožným časem, skončili Lukáš Hirt (původem z Moravských Budějovic) a Zdeněk Drábek (ze Svitav),obětavý Martin Vojtěch byl dvanáctý. O jeho vydatné pomoci se velmi pochvalně vyjádřil vítězný Mikulášek: „Martin přímo ukázkově podpořil týmového ducha, absolutně chválím jeho spolupráci. Stačil jsem mu jenom říct – „jeď tempo“ – a on hned na začátku, přímo do tříkilometrového kopce ho rozjel pořádně rychle až na 35 km/hod. Takže hned v prvním kole (jely se čtyři okruhy) zůstala vpředu asi patnáctičlenná skupina a to bylo dobré. Prostě – makal na druhé a patří mu za to dík.“ Parta znojemských cyklistů však nemyslela jenom na sebe. Cestou na „Dukovanské okruhy“ se zastavili a zapálili svíčku na místě, kde před rokem tragicky zahynul jejich výborný kamarád Roman Meidl, což je hezký a přímo ušlechtilý počin. „I při závodě jsem na něho dost myslel, bylo to takové …(v krátké odmlce hledal vhodné slovo) … motivující,“ konstatoval Mikulášek. Raději jsme obrátili list a požádal jsem ho o celkové zhodnocení závodu i plány do budoucna. „V etapě jsem neměl jediný problém a absolvoval ji v pohodě. Časovka se jezdí na doraz a tak jsem si i já dost „dával“, ale ani tady jsem žádnou krizi neměl. Myslím, že jsem se po tom zdravotním výpadku už rozjezdil. Před týdnem jsem vyhrál v dobré konkurenci ve Skopytcích, teď i „u komínů.“ V půlce sezóny jsem se necítil dobře, teď už je to lepší, musím to zaklepat. Už mě „svrbí nohy“ na „Krále Šumavy,“ což je dlouhý závod na 253 km a bude tam i absolutní špička, láká mě to. I přesto, že tam nebývá dobré počasí a na tak dlouhé závody nejsem zvyklý. I když jsem před dvěma roky vyhrál podobný závod na 206 km v Rakousku s obrovským převýšením . Ještě si to rozmyslím, ale na takových 80% Krále Šumavy pojedu. Strach vyloženě nemám, spíš obavy, jestli mi sedne nebo ne.“ Takže se nechme překvapit, držme palce a vyzrálému borci Jiřímu Mikuláškovi přejme úspěch.
-stlba-
