Leoši, dnešní rozhovor pro regionální týden Znojemsko bych v tvém případě začal jedním svým přiznáním. Tebe, tvoje jméno a tvoje číslo 99 jsem si zapamatoval hned, protože nosíš na zádech číslo mého stínového rodného domu; ale jak jsi k tomuhle číslu v týmu Knights vlastně přišel ty?
K číslu jsem přišel velice jednoduše, jelikož když jsem s americkým fotbalem začínal, dělaly se zrovna nové dresy, a číslo jsem si tak mohl vybrat. Vybral jsem si 99 proto, že když něco dělám, tak se to snažím dělat na sto procent, ale číslici 1oo na dres bohužel dát nejde, tak nejen proto, ale hlavně taky proto, že 9 bylo a je moje šťastný číslo; takže dvě devítky za sebou můžou být jenom lepší. (úsměv)
Leoši, ten, kdo tě nezná, by asi neřekl, že patříš mezi hodně nadějné hráče amerického fotbalu u nás, protože na to rozhodně nevypadáš. Jak tě napadlo věnovat se právě tomuhle sportovnímu odvětví?
Od malička jsem byl dobrovolný hasič a jezdil každý víkend po závodech, jenomže kariéra dobrovolného hasiče, více či méně končí v 18 letech a jelikož jsem nechtěl jenom sedět doma na zadku, hledal jsem něco, čemu bych se mohl věnovat ve volném čase. Klasický fotbal jako obyčejná kopaná pro mě nikdy moc nebyla a na ostatní sporty si myslím je v plnoletosti už docela pozdě, tak jsem začal hrát americký fotbal.
A jak dlouho už tedy patříš do týmu Znojemských rytířů? Střední školu jsi dokončil teprve před nedávnem. Kdo tě k týmu Knights přivedl?
Svoji první sezonu jsem odehrál v roce 2014, což bylo v době, kdy se ještě ve Znojmě hrála sedmičková verze. Pokrok, co celý tým za tu dobu zvládl, je něco neuvěřitelného. K týmu mě nepřivedl vlastně nikdo, narazil jsem ve škole na náborový plakát, a jak už jsem ti říkal v odpovědi na předchozí otázku, bylo to zrovna, když jsem hledal nového koníčka, tak jsem to prostě zkusil a vyšlo to.
Leoši, po zápase si všímám, že na tebe čeká snad nejvíc fanynek na focení. Nedivím se tomu, protože patříš taky mezi hodně charismatický americký fotbalisty. Neuvažoval jsi někdy i o kariéře v modelingu?
To si všímáš dobře, ale tyhle fanynky patří do mého rodinného kruhu a chodí na každý náš zápas. Neskutečně tím podporují jak mě, tak určitě i celý tým, protože přece jenom jdou hodně slyšet. Jelikož fakt nejsem s objektivem kamarád, tak jsem o něčem takovém, jako je kariéra v modelingu, určitě neuvažoval. (smích)
Ten, kdo by se o tobě chtěl dozvědět něco víc třeba na internetu, tak jinou informaci než „Leoš Lang hráč Znojmo Knights na pozici CB“ nedostane. Nevadí ti to? A propos: Vysvětli těm, co to ještě nevědí, co je schováno za těmi dvěma písmeny CB. Call boy, tedy kluk na zavolání to jistě nebude…
Nejsem zastáncem toho, že všechno musí být na Facebooku nebo na Instagramu, takže mi to nevadí, spíš jsem docela rád, že toho na mě moc najít nejde. Jinak za těmi písmeny CB se schovává slovíčko Cornerback! Cornback je pozice v obraně, kdy mým primárním úkolem na hřišti je likvidovat soupeřovy přihrávky vzduchem. A musím říct, že hrát tuhle pozici je pro mě něco neskutečného. Nedokážu si ani představit, že bych hrál v americkým fotbalu něco jiného.
Leoši, co já tě znám, jsi takový skromný mladý kluk. Na trávníku během zápasu válíš a dáváš o sobě pořádně vědět, ale v soukromí člověk vůbec neví, že jsi. Klidný, hodný, ochotný a vstřícný. Ty vlastně co vím, ani nepiješ alkohol, nekouříš, přítelkyni jsi věrný. Máš ty vůbec nějakou špatnou stránku, nějakou negativní vlastnost? (úsměv)
… je a že jich je. Jsem občas bordelář, musím mít vždycky pravdu, a když není něco po mým, tak je jak se říká zle. A vyhraný zápasy se taky slavit musí, takže i ten alkohol si dám rád.
Omlouvám se za tu poslední otázku, nechtěl jsem z tebe dělat někoho, kým nejsi. Chtěl jsem tě jen trošičku zlidštit v očích veřejnosti. Chtěl jsem jen ukázat, že i rytíř amerického fotbalu s vizáží anděla je jen obyčejný mladý typ, co žije normálním životem. Věřím, že se na mne nezlobíš a že to chápeš. Díky za rozhovor!
Daniel Rubeš
