Reklama
 

Miniaplikace

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 





BlueBoard.cz

Křesťanství se dá zneužít k násilí stejně jako islám, tvrdí známá reportérka Pavla Jazairiová

Poslední lednový víkend patřil ve Znojmě nejen prezidentským volbám. Ve stejné budově Soukromé vysoké školy ekonomické v Louce, kam lidé přicházeli do jedné z volebních místností v hojném počtu hlasovat, probíhalo rovněž setkání cestovatelů Cesty světem. Organizátoři opět pozvali známou osobnost, někdejší redaktorku zahraničního vysílání Českého rozhlasu, překladatelku a také  známou spisovatelku Pavlu Jazairiovou. 

  • Pavla Jazairiová s Bronislavem Mikuláškem, organizátorem setkání Cesty světem. FOTO: Cesty světem
Nesmírně vitální žena s pohnutým osudem, která zcestovala celý svět a důvěrně se orientuje v arabském světě, mluvila velmi bezprostředně a emotivně o ožehavém tématu současnosti: o imigraci, islámu i o tom, jak někteří využívají toto téma k prosazování mocenských ambicí. 
Přednášce tím přidala ještě další, velmi aktuální rozměr. Přinášíme několik jejích myšlenek, které jsou natolik pozoruhodné, že stojí za to si je přečíst a zapamatovat.
Současné problémy s emigrací nejsou podle Pavly Jazairiové otázkou náboženství. „Islám se dá zneužít k čemukoliv. Stejně jako křesťanství. My křesťané jsme je ostatně zneužili v inkvizici, úžasným způsobem při kolonizaci například v Latinské Americe. Tamním obyvatelům jsme vnucovali kříž, což je přece původně mučicí nástroj. Způsob, jakým se Cortés (jeden z nejslavnějších dobyvatelů Ameriky na začátku 16. století – poz. redakce) choval v Mexiku a jakým se chovali kolonizátoři v Peru, o křižáckých výpravách nemluvě, tak to všechno bohatě předčí zvěrstva islámských fundamentalistů,“ řekla rozhořčeně přednášející.
Lidé z třetích zemí jsou podle ní v současném globálním světě především frustrovaní. Trpí nedostatkem sebeúcty a nemají možnost seberealizace. 
V Indii před mnoha lety zažila Pavla Jazairiová příběh, který byl pro toto její poznání naprosto klíčový. „Při jakési náboženské slavnosti jsme se dostali do Ášrámu (hinduistické poutní místo - poz.redakce), kam jezdí lidí z celé Evropy. Žili tam v takové hinduistické extázi a nějaký indický chlapec jim prodával suvenýry. Jeden z těch spirituálně povýšených Evropanů se mladíka zeptal, čím chce být. Odpověděl, že teroristou, a když to nepůjde, tak policistou. Tedy řekl jinými slovy – já chci mít sílu, mít moc.“ 
Lidé, co nejsou vidět, mají potřebu revanše. „Chybí jim pocit, že existují, že jsou. To je něco, co si v naší nádherné, blahobytné zemi neumíme představit. Nebo vlastně umíme, i když v daleko menší míře. Bydlím v pohraničí na Frýdlantsku, kde dvanáct tisíc je velký plat, a tam Romové volili Okamuru, i když vykládá, jak Romy - v nadsázce řečeno - zdecimuje. Ale oni ho volili, protože si to mezi sebou řekli,“ uvedla Jazairiová.
Nejde ovšem jen o Romy, také o ty ostatní. „Jsou zadlužení nesmyslnými půjčkami, zpracovaní politiky, internetem, a mají strach z uprchlíků, které vlastně nikdy ani neviděli a nemají s nimi žádnou zkušenost,“ myslí si přednášející, která odmítá jakýkoliv radikalismus, který vzbuzuje nenávist a pocit nejistoty.
„Správnou obranou vůči uprchlíkům není přece ztráta jakékoliv soudnosti, soucitu a chvění se strachem. Bože chraň nás před těmi, kteří nemají světlé oči a jsou čmoud. Já si skoro už u nás nemohu dovolit říct nahlas, že je mi strašně líto těch, kteří utíkají před válkou, mrznou se svými dětmi v horách a politiky jsou označováni jen za ty, co se k nám přišli najíst a přidat Evropu k tomu strašnému islámu,“ míní Pavla Jazairiová. 
„Samozřejmě si nemyslím, že bychom tady měli dávat azyl někomu, kdo není v ohrožení života, samozřejmě, že ty lidi je třeba prověřovat, a pokud je to jen trochu možné, měli by se vracet do své země, kde budou potřeba daleko víc.“ 
„Ostatně, lidé jsou v konečném důsledku všude stejní. Tohle pochopí každý cestovatel. Jen mají různé podmínky, různou kulturu a jsou na jiném stupni civilizačních výhod.“ 
Zkrátka, všude na světě umějí nenávidět i milovat.
                     Alžběta Janíčková