„Sním či bdím,“ mohli si příchozí mnout oči. Na palouku se prochází velbloud, pak lama, vzadu kdosi skotačí na chůdách. Stánky s občerstvením a další živé i neživé atrakce. Především ale všude spousta rozesmátých tváří dětí i dospělých.
„Jsme skutečně spíše malá obec, nemáme tu takové památky, aby k nám chodili ve velkém turisté. Musíme se proto víc spoléhat na zdejší lidský potenciál a lákat sem návštěvníky zajímavými akcemi. Proto jsme také před sedmi lety Křepické hry bez hranic vymysleli. Inspiraci jsme našli v obcích na Vysočině,“ vysvětluje starosta Zdeněk Brandl.
Letos přišlo změřit své síly celkem čtrnáct družstev tvořených borci z Křepic i z dalších vesnic z okolí. Každý soutěžní tým měl deset členů. Dvě ženy, tři muži, dále dvě děti do deseti let a tři do patnácti. Žen mohlo být i více, ale mužů nikoli. Tak zněly nesmlouvavé pokyny organizátorů. Během dne pak všichni soutěžili v sedmi disciplínách.
„Některé disciplíny bývají pravidelné, jiné vždy nově vymyslíme, jako třeba teď skládání puzzle na čas a balonky. Ženy mají k pasu přivázaný balonek a další závodník, muž, se jí ho snaží bez pomocí rukou prasknout, tedy tělo na tělo,“ vysvětluje jednu z disciplín organizátorka Jana Šálková. Kdo nakonec vyhrál, není podstatné, tým z Křepic to ale nebyl.„To nás nemrzí. Dobře jsme se pobavili. Křepičtí to berou jako zábavu,“ říká Jana Šálková. Upevnily se sousedské vztahy, navázala přátelství, co víc si přát.
-jan-
Více fotografií najdete na našem facebooku v albu Křepické Hry bez hranic 2016.
