Reklama
 

Miniaplikace

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 





BlueBoard.cz

Gólman Klagenfurtu Tomáš Duba: Některé zákroky jsou občas zvláštně posuzovány

Poslední utkání před reprezentační přestávkou sehráli Orli na svém ledě v neděli 30. října, kdy podlehli Klagenfurtu 0:1. Po utkání jsem požádal o krátký rozhovor bývalého gólmana Orlů - dnes Klagenfurtu - Tomáše Dubu, který byl jako vždycky velice příjemný, ochotný a usměvavý... Nebylo se tedy čemu divit, že si Tomáš během svého působení ve Znojmě získal pro svou pohodovou povahu celou řadu místních příznivců. Početná skupina z nich již nedočkavě za mými zády čekala, až náš rozhovor skončí, aby se mohla s Tomášem osobně setkat a pozdravit...

  • foto: Zdeněk Kapinus

Tomáši, co bys k dnešnímu utkání řekl?

Myslím si, že to bylo hodně vyrovnané utkání, kde byly šance na obou stranách. V poslední třetině jsme se snažili to už umlátit. V poslední době se nám ty závěry utkání vždycky vymkly, takže jsme dneska hráli hodně obrannou hru, abychom ubránili to těsné vedení. Myslím si, že oba dva týmy mohly dát první gól. My jsme však byli šťastnější a vyhráli jsme... (úsměv)

 

Znojemští diváci nebyli ovšem spokojeni s výrokem hlavního rozhodčího, který místo vašeho obránce vyloučil znojemského útočníka za nafilmovaný pád. Spíš to ale vypadalo tak, že znojemský útočník, který se s pukem řítil vpřed, byl právě vaším bekem nedovoleně bráněn...

Některé zákroky jsou občas zvláštně posuzovány. V poslední třetině se sudí snažil taky něco nevidět, takže oba týmy dostaly nějaké tresty, které by být neměly a opačně... Ale my jsme tuhle přesilovku využili, proto to ještě víc diváky naštvalo... Byl to gól, který rozhodl zápas.

 

Tomáši, vzpomeneš si, kolik je to už let, co jsi působil ve Znojmě?

Už je to třináct let...

 

Kde teď žiješ?

Teďka žiju ve Finsku s manželkou, která už tady tenkrát se mnou byla. Teď jsme se usadili ve Finsku, takže léto trávím tam. Poslední roky jsem byl v německé nejvyšší soutěži  a teď jsem přestoupil sem.

 

Kromě tebe má za manželku Finku též obránce Karlových Varů Sičák...

On se po mně opičí (smích)...

 

A teď v Klagenfurtu jsi i se ženou?

Jsem tam i se ženou. Máme dvě děti - dvě dcery...

 

Jak jsou velké?

Sedm let a jeden rok. Ta sedmiletá už mluví finsky, česky, anglicky a teďka je v německé škole, takže jsou na ni kladeny velké nároky...

 

A ty ovládáš kolik jazyků?

Česky, občas něco plácnu anglicky, finsky, německy...

 

„Když jsem v sauně a něco si dám, tak mi jde finština nejlíp (smích).“

Finsky snad umíš líp, než abys jen něco plácl?

Když jsem v sauně a něco si dám, tak mi jde finština nejlíp (smích). Líp je na tom moje starší dcera, která plynně mluví čtyřmi jazyky, takže před ní klobouk dolů. Tři roky byla moje dcera v Třinci a Zlíně, takže Česko zná a není to tady pro ni cizí... A taky často jezdíme za babičkou a dědou.

 

A bydlet tady v Čechách tě neláká?

Jó, určitě.  Ale teďka, dokavaď hraju, tak mám výborné podmínky k trénování ve Finsku. A je tam krásný léto u jezera, takže to se mi moc líbí. A z dlouhodobého hlediska uvidíme, protože ty zimy tam se mi zase zdají dost dlouhý, takže se možná rád vrátím... Možná, že budeme žít střídavě. Uvidíme...

   

Zdeněk Kapinus