Bobe, sice jsem tuto otázku již jednou použil, přesto teď je ideální příležitost položit ji i tobě. Byl jsi už někdy v minulosti vyhlášen nejužitečnějším hráčem? Pokud ano, vzpomeneš si, kdy to bylo poprvé a kdy naposledy?
Dany, ne. Ještě nikdy. Byla to moje premiéra. Vážím si toho, i když ocenění si zaslouží každý aktivní hráč a samozřejmě i trenér.
Bobe, vím, že americkému fotbalu se věnuješ vlastně stejně dlouho jako já, protože u Znojmo Knights jsme se ocitli ve stejnou dobu, v čase náboru 2012. Vzpomínáš?
Jo, jo, jo, vzpomínám, ty jsi trénoval na postu Wide Receiver, pokud se nemýlím, a já byl na defensivní lajně. Ještě tak starý nejsem, abych zapomněl, pokud vůbec někdy na ty začátky zapomenu. (úsměv)
Za ty čtyři roky je u tebe vidět silný progres. Počítal jsi s tím, že ti tenhle sport půjde?
Ne. Opravdu ne. Vůbec jsem nepočítal s tím, že mi to tak půjde. Navíc jsem moc americký fotbal ani neznal. A když už, tak jen z televize.
A kdo tě jako nováčka, který začal americký fotbal hrát, k tomuto sportu vůbec přivedl? Kde a jak ses o Znojmo Knights vůbec dozvěděl?
Přivedl mě Jan Orka Merhaut z oleksovického Dynama, ale o Rytířích jsem věděl už dříve z plakátu v posilovně.
Prozradím na tebe, že jsi dostal možnost účastnit se výběrového kempu hráčů pro reprezentaci českého národního týmu amerického fotbalu. Jak to přišlo?
Kempu se pár kluků účastnilo, a David Burian se dokonce do nároďáku dostal. Já jsem ale na ten kemp nejel. Bohužel tehdy na to nebyl ten správný čas.
A bral bys být reprezentantem českého národního týmu amerického fotbalu? Věřím, že tuto šanci máš ještě před sebou.
Děkuji. Myslím si, že sen reprezentovat náš stát je snem asi každého kluka.
Není žádným tajemstvím, že nežiješ ve Znojmě, ale v jedné z vesniček poblíž, ve Stošíkovicích. Kdysi dávno, v 17. století, se tam narodila zatím jen jediná dějinná osobnost obce a shodou okolností také rytíř - Karel Zikmund Dubský z Třebomyslic. Ty jsi druhý. Protože na domácí zápasy za tebou jezdí od vás početný zástup fanoušků, předpokládám, že tě spoluobyvatelé berou po starostovi a zastupitelích jako výraznou osobnost. Mám pravdu?
(úsměv) Waw; to jsem nevěděl, to s tím rytířem. Ve Stošíkovicích už ale nebydlím. Jsem teď, jen kousek vedle - v Práčích. A u nás mě lidé berou úplně normálně.
V posledním zápase základní části 3. divize rakouské ligy amerického fotbalu, který se hrál na trávníku soupeře, znojemští rytíři opět zvítězili. V utkání týmů Weinviertel Spartans-Znojmo Knights, jemuž se začalo říkat vinařské derby, slavili další vítězství v řadě rozdílem 0:42.
Knights znovu za jižními hranicemi dokázali, že to naše americkofotbalové jihomoravské víno je v letošní sezoně lepší než to dolnorakouské. Nejužitečnějším hráčem onoho nedělního zápasu trenéři vyhlásili novopečeného otce Bohumila Šotka (číslo dresu 21), a k první otázce pravidelného rozhovoru regionálního týdeníku Znojemsko s některým z hráčů týmu amerického fotbalu Znojmo Knights tak pro tento týden nebylo daleko...
Bobe, sice jsem tuto otázku již jednou použil, přesto teď je ideální příležitost položit ji i tobě. Byl jsi už někdy v minulosti vyhlášen nejužitečnějším hráčem? Pokud ano, vzpomeneš si, kdy to bylo poprvé a kdy naposledy?
Dany, ne. Ještě nikdy. Byla to moje premiéra. Vážím si toho, i když ocenění si zaslouží každý aktivní hráč a samozřejmě i trenér.
Bobe, vím, že americkému fotbalu se věnuješ vlastně stejně dlouho jako já, protože u Znojmo Knights jsme se ocitli ve stejnou dobu, v čase náboru 2012. Vzpomínáš?
Jo, jo, jo, vzpomínám, ty jsi trénoval na postu Wide Receiver, pokud se nemýlím, a já byl na defensivní lajně. Ještě tak starý nejsem, abych zapomněl, pokud vůbec někdy na ty začátky zapomenu. (úsměv)
Za ty čtyři roky je u tebe vidět silný progres. Počítal jsi s tím, že ti tenhle sport půjde?
Ne. Opravdu ne. Vůbec jsem nepočítal s tím, že mi to tak půjde. Navíc jsem moc americký fotbal ani neznal. A když už, tak jen z televize.
A kdo tě jako nováčka, který začal americký fotbal hrát, k tomuto sportu vůbec přivedl? Kde a jak ses o Znojmo Knights vůbec dozvěděl?
Přivedl mě Jan Orka Merhaut z oleksovického Dynama, ale o Rytířích jsem věděl už dříve z plakátu v posilovně.
Prozradím na tebe, že jsi dostal možnost účastnit se výběrového kempu hráčů pro reprezentaci českého národního týmu amerického fotbalu. Jak to přišlo?
Kempu se pár kluků účastnilo, a David Burian se dokonce do nároďáku dostal. Já jsem ale na ten kemp nejel. Bohužel tehdy na to nebyl ten správný čas.
A bral bys být reprezentantem českého národního týmu amerického fotbalu? Věřím, že tuto šanci máš ještě před sebou.
Děkuji. Myslím si, že sen reprezentovat náš stát je snem asi každého kluka.
Není žádným tajemstvím, že nežiješ ve Znojmě, ale v jedné z vesniček poblíž, ve Stošíkovicích. Kdysi dávno, v 17. století, se tam narodila zatím jen jediná dějinná osobnost obce a shodou okolností také rytíř - Karel Zikmund Dubský z Třebomyslic. Ty jsi druhý. Protože na domácí zápasy za tebou jezdí od vás početný zástup fanoušků, předpokládám, že tě spoluobyvatelé berou po starostovi a zastupitelích jako výraznou osobnost. Mám pravdu?
(úsměv) Waw; to jsem nevěděl, to s tím rytířem. Ve Stošíkovicích už ale nebydlím. Jsem teď, jen kousek vedle - v Práčích. A u nás mě lidé berou úplně normálně.
Poslední otázkou se vraťme na začátek, v němž jsem připomněl to, co o tobě psali na netu, a sice, že nejužitečnějším hráčem vyhlásili novopečeného otce. Prozradíš čtenářům, fanynkám a příznivcům tohoto sportu, kdy to novorozeně přišlo na svět? Dostal jsi ho jako dárek od osudu za ten vyhraný zápas?
Anička se narodila 7. června ve 4:00 ráno. Dárek od osudu je, že je zdravá. Za výhru ale může dřina celého našeho týmu, a tak by musel dostat dárek každý hráč, a trenér samozřejmě taky.
To ale není tvoje první dítě, pokud si to dobře pamatuji...
...Není. Mám doma i syna Bobíka. Narodil se, když jsme hráli v Brně, tak tam při zápase manželce praskla voda. Dnes už má dva roky a americký fotbal doslova žere. Jezdí pravidelně na naše domácí zápasy.
Milí čtenáři, jak jste zjistili sami, já začínal u Znojmo Knights před čtyřmi roky s Bohumilem Šotkem na stejné startovní čáře, a zatímco on se dostal už málem do repre a bývá ohodnocen jako nejužitečnější hráč, já po trávě při zápase běhám maximálně v zázemí a s mikrofonem. Ty víš, Bobe, že ti to nezávidím, ba ti to z celého srdce přeji. A čtenáři s celou fanouškovskou rodinou taky. Děkuji za rozhovor.
Daniel Rubeš
