„Nikdy jsme tolik vzorků neměli. Je to rekord,“ říká hlavní organizátor Arnošt Lapeš. Právě on stál u zrodu ochutnávky destilovaných produktů ze zkvašeného ovoce. Dříve jezdil do Bukovan u Kyjova na degustace a díky tamní inspiraci navrhl, aby podobná akce probíhala i v Horních Kounicích.
Meruňkovice, slivovice, hruškovice, kalvados i další speciality. Regály se prohýbají pod lahvemi pálenky, děvčata stylově oblečená do zástěr s vyšitou švestkou, ochotně nalévají přítomným roztodivné druhy čirých nápojů. Jedním z nich je i čtyřiadvacetiletý Ondřej Havelka.
„Jsem tady třetím rokem a je to čím dál lepší,“ uvažuje vysportovaný černovlasý mladík. Havelka hrál za Hornokounické sedm let fotbal, a proto se cítí být skoro místním. „Ochutnal jsem meruňkovici od přespolního vystavovatele a byla výborná,“ pochvaluje si.
Jak potvrzuje i Arnošt Lapeš, většinu dodaných pálenek představují kořalky od místních a lidí z blízkého okolí. „Avšak máme zde zastoupeny i Ludslavice u Hulína nebo Brno. S některými lidmi ani nepřijdete do styku, vzorky nám vždy někdo z konkrétního místa sesbírá a doveze,“ osvětluje Lapeš.
Titul nejstarší pálenky připadl pětapadesát let staré jablkovci. Mezi tvrdou konkurencí pak nejlépe obstála slivovice od Karla Přibyla z Moravského Krumlova vypálená roku 2017. „S Arnoštem Lapešem jsme pracovali dlouhá léta na učilišti a vždy, když mi řekl, že v Horních Kounicích bude košt, jsem mu slíbil, že donesu vzorek, alenikdy k tomu nedošlo, protože jsem na to zapomněl,“ vypráví Přibyl.
A letos by zapomněl znovu, kdyby mu jeho bývalý kolega nezavolal. Karel Přibyl navštívil před časem školu, kde dříve vyučoval, a slíbil dodání vzorků. Ještě ten den jel s manželkou na chalupu do Vémyslic a při cestě chtěl hlavnímu pořadateli svou slivovici dodat. „Opět jsem na to zapomněl,“ vzpomíná s úsměvem šampion letošního ročníku. „Pak zazvonil telefon a Arnošt mi vše připomněl,“ líčí Přibyl. Po všech peripetiích nakonec budoucí vítězná pálenka k hlavnímu organizátorovi dorazila.
Do sálu postupně přichází více lidí a na pódiu začíná hudební nástroje vybalovat cimbálová muzika. Vzduchem voní guláš. Ke stolu, u něhož sedí i Karel Přibyl, přicházejí jeho bývalí kolegové z učiliště. „Karle, ten gulášek je výborný, donesl jsem ti také,“ podává mu talíř muž středního věku.
Přibyl přesto vypráví dále. Objasňuje, jak jeho slivovice přišla ke katalogovému číslu 311. Když konečně dopravil vzorek Arnoštu Lapešovi, viděl na stole vyskládané prázdné láhve se štítky 306, 307 až 312. Nejdříve chtěl místo 306, kterou měl oficiálně dostat, 307.
„Sedmička je po celý život mé šťastné číslo,“ vysvětluje Karel Přibyl. Pak jej však zaujalo číslo 311. „Zvolil jsem ho z toho důvodu, že můj otec byl za druhé světové války pilotem 311. bombardovací perutě v Anglii,“ prozradil Přibyl. „Myslím si, že tím byl úspěch zaručen. Za tři dny mi pak volal Arnošt, že jsem vyhrál a stal se šampionem,“ dodává bývalý učitel na učilišti v Moravském Krumlově.
Jednalo se vůbec o jeho první vítězství. „Je to poprvé, co jsem se podobné soutěže aktivně zúčastnil a vyhrál. Letošní slivovice měla lehký nádech do mandlí. Letos i moje žena, která je absolutní abstinentka, řekla, že jí skutečně chutná,“ uzavřel Karel Přibyl.
Luboš Budný
